Pro učitele a lektory

Jak pracuji při individuálním setkávání?

Cílem supervize je podpora vyučujícího v jeho odborných kompetencích a práci se studenty. Při supervizi se účastním hodiny veden vyučujícím jako pozorovatel. Na následné schůzce s vyučujícím se společně zaměřujeme na to, co se daří a v čem chce vyučující podpořit a rozvíjet se v oblastech přípravy hodiny, kurzu jako celku, práci se skupinou atd.

Při konzultaci obsahu předmětu, programu jednotlivých hodin a zadání konkrétních aktivit pracujeme s vyučujícím nad jeho již připravenými plány. Při konzultaci, mentorinku využívám koučovací přístup. V mentorské roli nabízím svůj názor, zkušenost či znalost. Užitečné je pro vyučující často přímo společné tvoření a sestavování obsahu předmětu, jeho navazování na profil absolventa oboru nebo školy, tvorba témat, cílů a obsahu předmětu, dramaturgie a scénář celého kurzu i jednotlivých hodin, vymýšlení nových aktivit.

Při koučování provázím vyučujícího procesem, při němž zpracovává svoje téma týkající se výuky a s cílem dosáhnout požadované změny v této oblasti. V roli kouče jsem oporou, ptám se, nedávám rady, náhledy, doporučení. Provázím procesem změny, usnadňuji proces hledání cesty, pomáhám hledat zdroje a inspiraci uvnitř koučovaného a pomáhám odstranit bariéry, které stojí v cestě osobnímu rozvoji a spokojenému životu v osobní i pracovní rovině.

Pro skupinu vyučujících či lektorů, kteří se chtějí rozvíjet, pořádám workshopy na vybraná témata (témata, která řešíme nejčastěji, naleznete níže). Workshop je vždy velmi praktický a pracuje s konkrétním zadáním od vyučujících. Může být připraven jak pro začínající učitele, tj. doktorandy, tak pro vyučující léta prověřené praxí.

Účastníci workshopu jsou hodně v akci - zkouší vše na sobě, staví se do role vyučujících a studentů a testují, co a jak funguje a co ne. Potřebnou základní teorii aplikujeme rovnou do praxe. Společně tvoříme a zkoušíme aktivity, tvoříme plán hodin a ty potom společně rozebíráme a připomínkujeme. Využíváme know-how jednotlivých vyučujících, jejich zkušenosti, co se osvědčuje (best practices). Těžíme ze sdílení toho, co se daří a co nedaří.

Na on-line workshopech se zaměřujeme na distanční vzdělávání. Vyučující si přímo na sobě zkouší, jak distanční vzdělávání působí, jaké různé technické vychytávky je možné používat, jak to působí na studenty.

V obecné rovině se věnujeme se zejména rozdílu v uvažování o vedení a přípravě distančního a prezenčního vzdělávání, o rolích vyučujícího, o potřebách studentů, o změně vnímání obsahu studia, systému převrácené třídy.

V konkrétní rovině pak řešíme nejčastěji jak podpořit interaktivitu v hodině, jak se vypořádat s distančním zkoušením, jak maximálně využít aplikaci zoom na vzdělávání, jaké jsou další užitečné nástroje na distanční vzdělávání dospělých atd.

Často se setkávám s tím, že jednotliví učitelé mezi sebou na katedře nesdílí obsahy a zaměření svých seminářů, své výukové metody, materiály a způsoby práce se studenty. Setkávám se s tím, že předměty nemají jednotnou koncepci (nebo mají, ale pouze na papíře) a že vzdělávací cíle a obsahy zkoušky u jednoho předmětu jsou při jeho výuce různými vyučujícími velmi rozdílné. Velmi se liší i úroveň a hloubka požadované znalosti a dovednosti u zápočtů a zkoušek. To přispívá k nejistotě studentů při studiu, jejich demotivaci při přípravě na zkoušky a pocitu nespravedlnosti při srovnávání úrovně znalostí a dovedností požadovaných při zkoušce.

Za běžného provozu fakulty je náročné věnovat řešení zmíněných otázek dostatečný čas a prostor. Na setkání vytváříme záměrně společně prostor pro hledání odpovědí na položené otázky, pro tvoření, sjednocení náhledů a názorů na koncepci výuky a dohody o následných krocích.