O mně

Můj příběh

Moje cesta od právničky k lektorce osobnostního rozvoje, koučce, metodičce a improvizátorce na volné noze.  Aneb proč potřebuje život improvizaci?

Vystudovala jsem práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde jsem si udělala doktorát z mezinárodního práva soukromého a procesního. Několik let jsem tam učila předměty zaměřené na právní znalosti a dovednosti i na soft skills, rok a čtvrt jsem tam vedla Ústav dovednostní výuky a inovace studia a současně se kromě výuky studentů zaměřovala na rozvoj soft skills a pedagogických dovedností vyučujících a doktorandů. Zároveň jsem od ukončení studií pracovala jako asistentka soudce Nejvyššího soudu v Brně. Vedla jsem školení pro advokátní koncipienty na České advokátní komoře v Brně a spolupracovala jsem na školeních pro soudce v Justiční akademii v Kroměříži.

Do tohoto právnického, strukturovaného, analytického, poněkud jasně narýsovaného života šťastnou náhodou zasáhly tři osudové okamžiky.

Učení prožitkem

V roce 2009 jsem se setkala s Prázdninovou školou Lipnice (www.psl.cz). Využití osobního prožitku pro osobnostní rozvoj a pro rozvoj týmů mi otevřelo nový rozměr v oblasti vzdělávání dospělých a zcela změnilo můj postoj k němu. Jsem přesvědčena, že rozvoj postavený na osobním prožitku je trvalý a jde hluboko do podstaty věci. Od té jsem v PŠL připravila řadu experimentálních kurzů osobnostního rozvoje a využití osobního prožitku je pro mě ve vzdělávání jednotlivců, firemních i nefiremních týmů klíčovým aspektem. Začala jsem pracovat ve společnosti Česká cesta, s. r. o., která se zaměřuje na rozvoj firemních týmů pomocí zkušenostního učení.

Jedním v velkých projektů, který se zrodil v PŠL a provází mě již od roku 2009, je Mokoša - mezigenerační setkávání žen.

Díky setkání s PŠL jsem od roku 2009 při výuce na univerzitě i při kurzech pro firmy a jednotlivce začala využívat učení prožitkem a začala jsem se věnovat oblasti osobnostního rozvoje.

Divadelní a aplikovaná improvizace

Druhým zásadním okamžikem byla návštěva představení improvizačního divadla Bafni v roce 2010. V ten moment jsem věděla, že radost, lehkost, kreativita, otevřenost, spontaneita a svoboda, kterou v tvorbě improvizační divadlo přináší, je něco, co mému v té době analytickému a strategickému právnickému životu podstatně schází a co by jej mohlo vyvážit. A rozhodla jsem se na základě toho navštěvovat lekce divadelní improvizace. Změny, kterou mi improvizace přinesla do života, na sobě pozoruji denně. Životní nadhled, klid při řešení každodenních neznámých situací, zralé sebevědomí, schopnost užívat si veřejné vystupování, uvolněnost v mezilidské komunikaci, spontaneita, kreativita, pohotovost v reakcích, nebrat se tak vážně a schopnost akceptovat život takový, jaký je, to jsou všechno věci, které mě improvizace každý den učí znovu a znovu.

Setkání s divadelní improvizací mi otevřelo i cestu ke klasickému divadlu. A tak jsem nějakou dobu spolupracovala s divadlem KočéBR, kde jsem mimo jiné hrála roli své babičky v představení o osudech mé rodiny s názvem Studynka róbená. Užila jsem si roli slečny Ratchedové v Přeletu nad kukaččím hnízdem v jedinečné inscenaci brněnského Divadla Járy Pokojského uváděné i v provedení pro nevidomé a neslyšící diváky.

Díky setkání s improvizačním divadlem jsem začala při práci s lidmi využívat pro rozvoj improvizačního nastavení mysli a zpracovávání řady témat unikátní, zábavnou a zároveň velmi funkční metodu aplikované improvizace.  

Koučování a koučovací přístup

Třetí zásadní okamžik přišel o prázdninách v roce 2016, kdy jsem se poprvé setkala s Akademií Libchavy (tehdy ještě jako Koučink akademie). Tam jsem se setkala s koučováním a rozvojem firem, jak jsem ho do té doby nepoznala. Díky vřelému přijetí jsem mohla začít rozvíjet firemní týmy prostřednictvím učení prožitkem a aplikované improvizace.

Díky setkání s Akademií využívám při rozvoji lidí koučování a koučovací přístup. 

Firmy a instituce, kde jsem pracovala nebo pracuji